Díl pátý, Podoba
6. květen 2014 | 16.44 |
Al se právě potuloval lesem. Proč jsem ji nechytil. Proč, sakra! To si zase povídaly jeho myšlenky. Právě skoro zakopl o kámen, a to ho zase navrátilo k myšlenkám o Sáře. Já jsem takový magor! Měl jsem ji chránit víc, a hlavně držet pusu!
Chjo... Zase, zase jsem to zničil, pokazil. Určitě to asi nepřežila. Al se plácl silou do čela. Jeho výčitky neměly konce. Chodil jako tělo bez duše. Sem tam zlostí kopl do kamínků, které se rozletěli na všechny strany. Nemá to konce. Posadil se na jeden balvan.
„ Ty vypadáš dost pofidérně. Ale budu ti věřit." řekl někdo za ním. Pomalu se otočil. Stála tam nějaká zrzka, opírajíc o jeden z balvanů a v ruce měla takový malý nožík. Usmívala se na něj velice přátelským a důvěryhodným úsměvem. „ Co ode mě chceš?" Al se zpět znavně otočil, jako by těch překvapení nebylo dost. „ Nechci nic. Ale vypadáš smutně, musíš se usmívat, když za rohem je něco takového, jako tohle. " Skoro se chtěl štípnout nad podobou mluvy, kterou slyšel jen u Sáry. „ Je ti něco?" zeptala se. „ Ne jen... Nic." vykoktal Al ze sebe.
„ Říkej mi Kim. A jak se jmenuješ ty?" pobídla ho.
„ Alexandr, ale říkej mi Al. " nechtěl si připustit, že se na ni usmál. Ona mu připomínala Sáru. Už jen tím, že mu podala ruku aby se zvedl. „ Zavedu tě k nám. Teda jestli nevadí. "
Šli spolu lesem. Al si ji v duchu prohlížel. Hmmm... Tak bude tak mého věku... Super. Zelené oči, a vypadá spíš jak z venkova. Ale ta mluva... To mě smetlo.
Byla dost přátelská. Až moc, ale Alovi to nevadilo. Byl rád, že má zase někoho, s kým mluvit, a že to není kus kamene, do kterého mluvil jako malý kluk.
„ ... Myslím, že je lepší tohle, než ti politici. Jež jim už uhryzávají kosti. " udělala nějaké gesto a sama se tomu zasmála. Oukhej, takže má ráda černý humor, to bude těžký. „ Řekni taky něco, celou cestu si jen prohlížíš botasky. „ Dobře, co když ti řeknu, že se mi stala před chvíli fakt hrozná věc, a nechci se bavit! " po chvíli si uvědomil co řekl, a raději si zase hleděl bot. Kim to překvapilo, ale nasadila poté jiný výraz. Její úsměv se vytratil, a celou cestu už byla ticho.
Po chvilce dorazili k větší chalupě. Byla asi ze zdejších stromů, jelikož by byla u stromků neviditelná. Jako teď. Skoro by si té chatky ani nevšiml. „ Kim! Jsi zpět!" zapištělo nějaké dítko venku a rozeběhlo se k nim. V půli cesty se ale zastavilo. „ Kdo je to?" „ To je Al. "
Dítko se zahihňalo, a utíkalo zpět. „ To je moje sestra, Anna, je jí šest. " řekla stroze Kim. Al věděl, že ji trochu mrzí, jak na ni vyjekl dřív, ale nedal nic znát. „ Máte to tu pěkné. " vychválil skromný domek. „ Díky, je nás tu deset, s tebou jedenáct. " „ Páni..."
Vešli dovnitř a Kim otevřela. Uvnitř bylo několik neznámých tváří. „ Kim!" vykřikli snad všichni jednohlasně. Pak zastavili pohledem na Ala. „ Ahoj, já jsem Alexandr."
Komentáře
| RE: Díl pátý, Podoba | psany--sitcom | 06. 05. 2014 - 18:41 |
 RE(2x): Díl pátý, Podoba |
sarah | 06. 05. 2014 - 20:27 |
| RE: Díl pátý, Podoba | symy | 10. 05. 2014 - 09:41 |