13. květen 2014 v 21.27 | rubrika: První příběh
Předem se omlouvám za mou neaktivitu ;). }
„ Takže si to ujasníme. Ty jsi Sára. Je ti čtrnáct let, a je skoro nemožné, že si se objevila tak daleko od domova."
Od doby co ji vzali sebou se dostali do jejich 'skrýše'. Byly to obrovské tunely pod městem. Člověk by ani neřekl, že něco takového tu bude.
„ Ale Same, nemusíš být detektiv pořád. Všichni víme jak ti ta práce chybí." řekla posměšně nějaká |
přečteno: 67x | komentáře (3)
|
6. květen 2014 v 16.44 | rubrika: První příběh
Al se právě potuloval lesem. Proč jsem ji nechytil. Proč, sakra! To si zase povídaly jeho myšlenky. Právě skoro zakopl o kámen, a to ho zase navrátilo k myšlenkám o Sáře. Já jsem takový magor! Měl jsem ji chránit víc, a hlavně držet pusu!
Chjo... Zase, zase jsem to zničil, pokazil. Určitě to asi nepřežila. Al se plácl silou do čela. Jeho výčitky neměly konce. Chodil jako tělo bez duše. Sem tam zlostí |
přečteno: 82x | komentáře (3)
|
4. květen 2014 v 18.32 | rubrika: První příběh
Uběhlo už pár dní, a záda se mi překvapivě rychle zahojila. Nakonec se ukázalo, že jsem se škrábla tou větví, kterou jsem se oháněla.
Al byl jiný, než kdy jsem ho jindy viděla. Vystrašený, unavený, pobavený, jelikož jsem se ho snažila zabavit vtípky.
„ A znáš tenhle? 'Lord říká Jeanovi, svému sluhovi. „ Přineste mi pušku, jdeme na ryby." „ Ale pane, jak myslíte, že tím ulovíte rybu?" „ A jak si |
přečteno: 73x | komentáře (4)
|
30. duben 2014 v 06.21 | rubrika: První příběh
Menší omluva za dlouhou neaktivitu ;) Schválena jakákoliv kritika.
-
Al mě zavedl do lesa. Cesta byla krátká, a po cestě jsme narazili na mnoho infikovaných. Dost jsem mu věřila, a následovala ho kamkoli, i z toho, že jsem měla strach. No strach... Spíše hrůzu.
Obratně jsem přeskakovala potůčky, kmeny, a narozdíl od Ala jsem byla tichá jako myš. Ani by si nebyl jistý jestli za ním jdu, proto |
přečteno: 84x | komentáře (2)
|
20. duben 2014 v 18.50 | rubrika: První příběh
Nad myšlenkou, že jsem jako superhrdina z filmu jsem se musela usmát. V ruce nůžky, v druhé lžičku, izolepu v kapse. Plán jsem měla promyšlený, i když dost... Nechutný. Koukla jsem na kliku mých dveří pokoje, jako by to měl být průchod skříní do Narnie. Prostě zděšeně.
Byl slyšet křik mrtvejch v přízemí. Asi objevili že nože jsou ostré.
Přišla jsem ke svému zrcadlu a vyplázla na sebe jazyk a ušklíbla |
přečteno: 87x | komentáře (2)
|
13. duben 2014 v 22.49 | rubrika: První příběh
Je pár dní po vypuknutí epidemie. Lidé se začali měnit na něco, co vypadaly jako nějaké stvůry z filmů. Zachvátil mě strach při pomyšlení, že proti těm co zůstali povstali nějaké obludy, které vypadali, jako by člověka kdosi polil žíravinou. Svět se asi začal kácet do prázdnoty. Nikdo neví proč, jak, a za co si to lidstvo zasloužilo. Samozřejmě mě napadlo pár věcí, ale všechnu jsem zavrhla. Seděla |
přečteno: 99x | komentáře (2)
|